Po doposlechnutí audioknihy Neobyvatelná země jsem si loni řekl, co bych tak asi jako jedinec mohl pro planetu rychle udělat. Tak došlo na rozhodnutí přejít na odběr zelené energie. Na konci roku jsem se podíval na cenový kalkulátor ERÚ, abych si udělal obrázek o tom, kolik by to stálo. Vytipoval jsem si několik dodavatelů zelených tarifů a odhlásil jsem se od stávajícího dodavatele. Porovnáním cen jsem zjistil, že to dražší nebude a tak jsem se začal dívat na konkrétní nabídky dodavatelů čisté elektrické energie. Nakonec jsem si vybral společnost EON, která mi po dobu 3 let každý rok odečte 1000 korun z nákladů. To akorát vykompenzuje malé měsíční vícenáklady na zelenou energii, takže to dražší nebude. Hurá! (vlastní převod dodavatele trvá ze zákona 3 měsíce. Je to jak za starých časů s mobilním tarifem, ale dá se to vydržet).
EON u mě vyhrál kromě jiného i proto, že se chytře odlišil od konkurence. V reklamě se zavazuje, že ke každé kwh el. energie kterou odeberu nakoupí (a dodá na trh) ještě jednou tolik zelené energie. Spotřebitel si dokonce může vybrat, jaký typ zelené energie preferuje. Je vidět, že zahraniční společnost se snaží. A nejen to. Komunikace s novým zahraničním dodavatelem je na daleko lepší úrovni. Všechno elektronicky, přehledně, jednoduše – a na dálku, bez nutnosti někam chodit. Zkrátka úplně jiný „level“, na který jsem u svého dosavadního letitého dodavatele nebyl zvyklý.
Snad ani nemusím dodávat, že vybrat si zelený tarif a dodavatele může každý spotřebitel nejen v České republice. Je to díky deregulaci energetického trhu, za kterou vděčíme poslancům Evropské unie. Krásný příklad toho, k čemu nám ta Unie je. Kdyby energetická deregulace závisela na naší vládě (viz rozhodování uhelné komise), polostátním ČEZ nebo na skupině několika českých oligarchů, kšeftujících s výrobou a dodávkami ne zrovna čisté elektřiny ze severočeského uhlí, asi bychom se nikdy takové deregulace nedočkali.
Od 1.4.2021 běží výroba stránek www.ceskapolitika.cz na čisté elektrické energii.